Příběh začal díky tátovi v mých 3 letech, když mě poprvé postavil na lyže. Naši lyžovat moc neuměli a tak jsem jim brzo začal ujíždět. Nejoblíbenější sjezdovky? Samozřejmě ty, které měly nejvíce boulí. První roznožka v 6 letech, první otočka přišla o něco později. V roce 1998 jsem nadšeně koukal na Jonnyho Moseleyho, který v Naganu předvedl 360 mute grab. Záběr jsem si neustále pouštěl z videokazety a chtěl jsem se to taky naučit.
Možností k trénování moc nebylo, a to dělalo freeskiing ne moc dostupným a pro mě tím i lákavějším. Zvedlé patky u lyží byla vzácnost. O to více se mi rozzářily oči když jsem jako školák viděl v autobuse na Kladně vrstevníka, který je měl. Nebyla náhoda, že vystoupil na stejné zastávce. Štrádoval si to taky do kladenského údolka, právě když napadlo 10 čísel sněhu. S Podpím, Tomikem a Opičákem jsme se srazili právě tam, kde jsme společně postavili mohutnej skok (měl celé 2 metry). Netrvalo dlouho a začali jsme spolu jezdit a posouvat se navzájem dál. Freeski rodinka byla malá. Každý se s každým znal a atmosféra na horách byla parádní. Všude si potkával stejné tváře. Prostě skvělý…
V posledních letech nabral tento sport neskutečné tempo. Dneska jsou všude snowparky, freestyle arény, trampolíny, jumparky a podobně. Freeskiing je oblíbenější, medializován a prostě in.
Může freeskiing přinášet něco více než ostatní sporty? Každý se snaží kompenzovat své potřeby prožitků ve snaze dosáhnout osobní spokojenosti. A přesně takhle si je kompenzuji já! Jako freeskier…