Vyhlášené lyžování v Kanadě a místní příroda nás nalákala podat si žádost o working holiday víza a vydat se na delší dobu do ciziny. Dušan víza dostal a já ne. Nevadí. Jedem stejně. A co nás za těch pár měsíců v Kanadě potkalo? Třeba tě to navnadí, zažádáš o víza, a vyrazíš taky za zimním dobrodružstvím.
Do profláklého Whistleru nás to netáhlo a tak jsme zvolili městečko Revelstoke. Městečko, kde je nejvyhlášenější lehounký prašan, super spoty pro freeridy a kousek leží slavný Rogers Pass. Je tu oficiálně kolem 7 tisíc obyvatel. V zimě však kapacita města praská ve švech a je tu neuvěřitelná poptávka po ubytování. Kdo přijede uprostřed sezóny, může mít velký problém sehnat kloudné bydlení. Lidí, kteří se rozhodnou strávit zimu tady, je totiž stále víc a víc. Je tu jedinečná atmosférra – potkáte tu jen usměvavé, mladé lidi se stejnými zájmy – lyže, lezení a bajk. V městečku je pár restaurací, barů a bazén s obří vířivkou. V bazénu se každý den scházejí namakaní borci a kočky v bikinách. To nezní zle, že?
Revelstoke, alias Revy, leží v provincii Britská Kolumbie zhruba napůl cesty mezi Calgary a Vancouverem. Nejbližší letiště je Kelowna. Z Kelowny sem nejezdí žádné pravidelné autobusové linky, takže cesta se řeší spolujízdou přes různé facebookové skupiny. Samotné středisko leží zhruba 10 minut autem od centra města a v Rogers Passu jsi za 1-1,5 hodiny jízdy. Aby sis to tu pořádně užil a byl nezávislý, je tedy potřeba pořídit si auto. Ceny i stav aut se pohybují různě a když už něco koupíš, stejně se modlíš, ať se ti to někde nevysype. Šan koupil s Jandym luxusního červenýho jeepáka alias Redmana a ten měl za zimu jen jeden kiks. Stál 2500 dolarů.
Největšími parťáky pro nás byl Jandy, který by s lyžemi nejraději i spal a páreček Danča s Dočisem. Na ježdění jsme tedy čistě česká parta. Dalších Čechů v městečku potkáte spousty. Místňáci říkají „Česká mafie“. Češi se neztratí prostě nikde!
Letošní zima byla díky lednovým holomrazům poměrně chudá na srážky. Topení se v metrech sněhu se nekonalo. Prosinec, kdy jsme ještě nebyli na místě, kydalo dost. Ale my pak už jen čekali na to, kdy to zas přijde, a ono toho už vlastně moc nepřišlo. Nějaké sněhy byly, ale ne pověstné sněžení každý druhý den. Mělo to ale své výhody – bylo pořád nádherné počasí a nízká lavinovka. Dalo se tak túrovat a objevovat jak v Rogers Passu, tak v okolí Revy a střediska.
Původně jsme neměli v plánu kupovat sezónku. Ale pokud nechceš každý den 3-4 hodinyy šlapat a pak si dát jednu lajnu, tak sezónku doporučuji. Ze střediska jsou totiž parádní výšlapy a sjezdy a máš tak za míň práce víc zábavy. A když napráší, tak máš šanci (pokud stojíš minimálně hodinu a půl před otvíračkou u lana), že stihneš dvě tři čistý lajny přímo v resortu. Pak už musíš šlapat od lanovek dál. Sezónka stojí 1500 dolarů. V předprodeji 1200. Což při ceně denní permice 120 dolarů máš za pár dní v resortu „zpátky“.
Rogers Pass – nekonečné hřiště. Na výběr je od lehčích až po extrémní lajny. Záleží jen na tobě, do čeho se pustíš. Pokud chceš dát třeba dvoudenní výlet a přespat na nějaké z chat, tak chatu zabookovat klidně i rok dopředu, aby ses vešel. Rozhodně si pořiď průvodce po Rogers Passu. Ke vstupu do Passu potřebuješ povolení a platí tu pravidla, kterými se musí každý řídit. Při jednorázové návštěvě RP si můžeš zaplatit jednodenní vstupné (vyřídíš v Rogers Pass Discovery Centre), nebo si uděláš celoroční permit. Musíš splnit test (přes internet, zabere 45 minut). Poté si v centru RP vyzvedneš kartičku s povolením a podepíšeš papíry. Za celoroční permit se neplatí nic. Pro auta se platí za povolení vjezdu do národních parků – cena je 120 dolarů na rok.
Ideální je na túry vyrazit s nějakým zkušeným místňákem. Ale jak už to tak u lyžování chodí, když nakydá tak neznám bratra a do týmu si neznámého joudu taky nikdo vzít nechce!
Další level jsou pak sledy (sněžné skútry), které si tu na káře vozí každý první. Jezdí se řádit buď jen na samotných sledech, nebo se přiblížíš pod nějaký kopec, který máš v plánu si vyšlapat a ušetříš si tím zas spousty sil.
Heliskiing – létá to tu od rána do večera. Cena za jeden den, což obsahuje cca 6 jízd, je 1000 dolarů.
Když už ti přijde Revy malý, tak se můžeš vydat do okolí. Dát si road trip po nejbližších střediscích jako je např. Lake Louise, Banff, nebo můžeš šlapat v Kicking Horse, Cokanie. Prostě nekonečně možností.
Lavinová výbava a lavinový batoh rozhodně jako základ. Bez toho to nejde. K tomu šlapací vázka, šlapací boty a pásy a jde se na to.
Inreach – jelikož tu není skoro nikde signál (ani v lesících kolem sjezdovek ve středisku), pořídili jsme si pro případ nějaké nehody inreach. Na základě GPS signálu je tahle věcička schopná odeslat SOS zprávu na příslušná místa, kde přesně lokalizují tvoji polohu. Dá se také komunikovat přes jednoduché „sms“ zprávy. Volat nejde. Do nastavení je také možné zadat kontaktní osoby a například z vrcholu poslat jednoduchou předem předvolenou zprávu. „Teď jsme na vrcholu“. Takže když jsem například vynechala túru, tak jsem od kluků dostala zprávu s jejich polohou. Kdyby se z túry nevrátili, bylo by pak případné pátrání jednoduší. Takže minimálně do skupiny tuhle věcičku pořídit. Cena je kolem 6000 Kč a měsíční aktivace je 30 dolarů.
Lavinovou situaci a situaci v Rogers Passu jsme sledovali zde: https://www.avalanche.ca/map.
Ceny jídla jsou o něco vyšší než v Čechách. Restaurace mají ceny mnohem vyšší. Pivko v restauraci je kolem 7 dolarů. Nákupy v obchodech jsme ale měli klasicky vychytané. Od místňáků jsem okoukali, že tu fungují takzvané „pricematche“. Využiješ aplikaci v telefonu, která ti srovnává ceny s ostatními obchoďáky. Ty pak u kasy ukážeš, že jinde je to v akci, a cena ti je srovnána. Takže nakupuješ dá se říct jen v akcích.
Ceny za ubytování se liší. Jak už jsem se zmínila, tak záleží i v jaké části sezóny přijedeš. V zimě je narváno a ceny za ubytka jsou celkem vysoké. Spousta lidí je pak ráda za komůrku ve sklepě, kde si topí přímotopem a za to dají měsíčně i 500 dolarů. My měli poměrně štěstí. Bydleli jsme u Australanky se dvěma dětmi (děti byly týden tam a týden u druhého z rodičů). Měli jsme malý pokojíček, ale stačil. Cena byla 800 dolarů za měsíc pro oba, plus energie – cca 200 dolaru za měsíc. Jandy bydlel na půdě, kde už to taková hitparáda co se týče tepla a útulna nebyla. Jelikož tahle maminka moc nevařila, tak kuchyň a obývací prostory jsme po většinu času okupovali my. Žilo se nám tam s ní a ještě jednou nájemnicí dobře.
Přihlásit se mezi žadatele zabere pár chvil. Pokud tě vyberou, není papírování taky nic složitého. Jediná nepříjemnost je novinka biometrických otisků. A to je od nás možné vyřídit nejblíže ve Vídni. Krásný návod ohledně víz najdeš zde: https://jakdokanady.cz/zazijte-kanadu/working-holiday-viza-kanada/
Hledat si práci dopředu nebylo úplně nejlehčí. Ideální je dojet na místo a až tam si obejít restaurace a další možné pracovní pozice sledovat přes inzeráty. Čím dřív jsi před zimou na místě, tím více máš možností.
V Revy jsme vypozorovali, že se nikdo nepředře – raději pracovat tři dny v týdnu a mít čas na sporty, než se dřít a závidět ostatním radovánky. Kluci se tedy přizpůsobili místním podmínkám a dřeli jen tři dny v týdnu, a to až od 4 odpoledne. Práci v sezóně nejčastěji seženeš v restauracích, ve středisku nebo jako housekeeping.
Je to tu přírodní ráj. My vytáhli paty z Revy jen na pár dní ke konci lyžařské sezóny. Spaní v autě a trip Banff – Canmore a všechny jezera co jsem po cestě potkali. Všechna ne, to je v téhle zemi asi nemožné. No a léto tady rozhodně taky musí stát za to.
Za nás Kanada jedna velká paráda a na sezónu 19/20 je už víc než jisté, že Dušan, Jandy a Dočis s Dančou budou zase brázdit svahy v pohádkové Kanadě.
Kdyby tě cokoliv zajímalo, tak napiš. Rádi poradíme, zodpovíme! 🙂
Autor: Peťa